PPWR se vztahuje na všechny obaly bez ohledu na materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Nejde tedy pouze o plastové obaly. Nařízení pracuje například s obaly ze skla, papíru a lepenky, kovů, plastů, dřeva, korku, textilu, keramiky a porcelánu. Pro účely požadavků na recyklovatelnost jsou jednotlivé obalové materiály dále rozděleny do konkrétních kategorií.

Nařízení dále rozlišuje několik kategorií obalů podle jejich funkce a použití.

Patří mezi ně zejména:

• prodejní obaly (sales packaging) – tvoří prodejní jednotku pro konečného uživatele (láhev s nápojem, tuba s kosmetikou)
• skupinové obaly (grouped packaging) – sdružují několik prodejních jednotek,
• přepravní obaly (transport packaging) – slouží k manipulaci a přepravě prodejních nebo skupinových jednotek (palety)
• e-commerce obaly – přepravní obaly používané při prodeji online (krabice, ve které e-shop zašle zákazníkovi objednávku)
• servisní obaly (service packaging) – obaly určené k naplnění v místě prodeje (kelímek na kávu s sebou, krabička na jídlo s sebou)
• obaly primární produkce – obaly určené pro nezpracované produkty z primární produkce.

Nestačí proto pouze určit, z jakého materiálu je obal vyroben. Firma by měla své obaly rozdělit také podle jejich funkce a typu, protože jednotlivé požadavky PPWR se mohou mezi kategoriemi lišit.

PPWR pracuje s několika oblastmi týkajícími se látek v obalech. Jak již definovala původní směrnice i Nařízení PPWR omezuje těžké kovy. Součet koncentrací olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalu nebo jeho součástech nesmí překročit 100 mg/kg.

Dalšími z nich jsou látky vzbuzující obavy (Substances of Concern – SoC).  Jedná se o širší skupinu látek, než jsou látky dle REACH. Kromě SVHC látek dle REACH Regulation zahrnuje také látky z Nařízení POPs a relevantní kategorie látek dle Nařízení CLP.  Nařízení také zmiňuje látky které mohou negativně ovlivňovat recyklaci, nicméně tyto látky nejsou zatím dále specifikované.

Vedle SoC řeší PPWR také látky PFAS. U PFAS se požadavky týkají obalů určených pro styk s potravinami. Od 12. srpna 2026 nesmí být takový obal uveden na trh, pokud koncentrace PFAS dosahuje nebo překračuje stanovené limity. PPWR stanovuje například limit 25 ppb pro jednotlivý obal, 250 ppb pro součet všech položek.

Pro firmy tedy nestačí pouze obecné prohlášení o souladu obalu. Je potřeba určit, které požadavky se na konkrétní obal vztahují a jakými dokumenty nebo případně testy lze jejich splnění doložit.

Prvním krokem by mělo být zmapování všech obalových materiálů a konkrétních obalových položek, které firma používá, nakupuje, vyrábí nebo uvádí na trh, včetně vlastních prodejních toků.

U každé položky je následně vhodné určit:

1. O jaký typ obalu se jedná
2. Jaké jsou prodejní kanály a cílové trhy
3. Jakou roli má firma vůči danému obalu
4. Jaké požadavky PPWR se na něj vztahují
5. Sběr potřebných informací a implementace požadavků

Důležitým krokem je sběr potřebných informací od dodavatelů. Může jít například o materiálové složení, informace o látkách vzbuzujících obavy, PFAS, těžkých kovech, recyklovaném obsahu nebo další údaje potřebné pro posouzení konkrétního obalu. Pokud informace nelze získat z dostupné dokumentace nebo od dodavatele, může být podle konkrétního požadavku potřeba další ověření, například laboratorní testování.

Výsledkem by měl být přehled, ve kterém firma u každého obalu ví, co je to za obal, jakou má roli v rámci PPWR, jaké požadavky se na něj vztahují a zda má k dispozici dostatečné podklady pro prokázání shody.